V tomto unikátním mezioborovém kurzu se setkáte s jedinečnými překladatelskými výzvami z latiny, ruštiny a angličtiny! A v každém si budete moci vyzkoušet být překladatelem, i když třeba některý z těchto jazyků neovládáte:
Tak prostě to z té latiny přeložíme, a pokud je to skutečně vtipné, tak se diváci zasmějí. Nebo to tak jednoduché není? Pojďte to zjistit!
Čeština a ruština jsou oba slovanské jazyky – a Slované si přece mezi sebou rozumějí. Není to třeba jako švédština, která je podstatně jiná, tak by to mělo být snazší, no ne? No, možná to tak není. Proč? To zjistíte v této kapitole.
Alenka v Říši divů nepatří v českém prostředí zrovna mezi ty nejoblíbenější pohádky. Dílem jistě i pro svou obtížnou srozumitelnost a komplikovanost výjevů, které se mnohdy zdají až halucinační. Co kdybychom vám řekli, že je to „jen“ překladem a neznalostí kontextu? Chcete odhalit Carollovu genialitu a co vše se v Alence skrývá? Jen pojďte!
Daniela Urbanová působí na Ústavu klasických studií FF MU. Ve svém výzkumu se zaměřuje na jazyky staré Itálie, archaickou latinu a latinské defixe, a to především z jazykového hlediska. Dalšími poli jejího zájmu jsou latinská poezie a antické divadlo. Ráda se setkává s lidmi, čte, cestuje a pěstuje růže.
Tomáš Weissar je doktorandem na Ústavu klasických studií FF MU. Ve svém výzkumu se věnuje středověké duchovní lyrice. V nedávné době se mj. podílel na vzniku překladu Plautovy komedie Curculio aneb Darmojed a na jeho následné studentské inscenaci. Připravil též k vydání latinský překlad Erbenovy Kytice z pera Jana Šprincla. Předsedá Studentskému spolku při ÚKS a působí jako produkční divadelního spolku Titivillus. Ve svém volném čase rád cestuje po historických památkách nebo vyrazí do přírody, zpívá též ve sboru a působí jako chrámový varhaník.
Stanislava Špačková působí jako odborná asistentka na Ústavu slavistiky FF MU, kde kromě výuky ruského jazyka vede překladatelské semináře zaměřené na umělecký a publicistický překlad. Předmětem jejího vědeckého zájmu je teorie překladu, translatologická onomastika a aplikovaná lingvistika. Ve volných chvílích ráda čte (v poslední době především Krtečka, neboť většinu volných chvil tráví s malou dcerou Antonií). Pokud se naskytne opravdu volná chvíle, překládá ruskou beletrii, aktuálně povídky ruského emigrantského spisovatele Zinovije Zinika.
Jiří Rambousek vystudoval elektronické počítače na VUT a poté anglistiku a češtinu na Filozofické fakultě MU. Na FF byl devět let vedoucím Laboratoře výpočetní techniky (dnešní CIT). Pak přešel na Katedru anglistiky a amerikanistiky, kde od r. 1995 vyučuje praxi a teorii překladu, dnes především v novém programu Překladatelství anglického jazyka. Zaměřuje se na dějiny překladu z angličtiny, zejména překlad literatury pro děti a mládež, mj. včetně zajímavé historie „rodokapsových“ překladů. Zajímají ho ale také proměny, jimiž překlad prošel s nástupem internetu, nebo otázky lexikální interference. Baví se fotografováním, je wikipedista a propagátor Wikipedie jako mimořádného projevu občanské společnosti.